POSÍLENÍ PRÁV CESTUJÍCÍCH PŘI ZÁJEZDU

 

Dne 1.7.2018 se stala účinnou novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (dále jen "zákon o cestovním ruchu"), která implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných službách a spojených cestovních službách, a s tím související novela smlouvy o zájezdu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "občanský zákoník"). Dle důvodové zprávy má tato novela zajistit zvýšení ochrany spotřebitele. Jakými prostředky má být těchto cílů dosaženo?

 

Zákon o cestovním ruchu bude dopadat na širší okruh služeb

Cestovní trh prodělal během posledních let výrazné změny. Na trhu se objevují nové kombinace služeb na míru zákazníkům. V důsledku ale tyto služby často „vypadly“ z právní definice zájezdu, což je nežádoucí z pohledu zákazníka, neboť ten tak přichází o zvýšenou právní ochranu. Novela proto zavádí termín „spojené cestovní služby“. Za spojené cestovní služby se považují veškeré kombinace cestovních služeb (např. ubytování, doprava, další služby) zakoupené pro účely téže cesty nebo pobytu, které nejsou zájezdem a na jejichž poskytnutí jsou uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb cestovního ruchu, pokud cestovní kancelář samostatný výběr těchto služeb zákazníku zprostředkovává. Na poskytnutí služeb cestovního ruchu, které spadají pod spojené cestovní služby, a zprostředkuje je cestovní kancelář, musí mít cestovní kancelář sjednáno pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruku. Novela reaguje i na nové trendy v nabízení on-line produktů cestovních služeb, kdy za zájezd je považována i smlouva, kterou zákazník uzavře on-line s jedním podnikatelem a ten pak předává jeho platební a kontaktní údaje dalšímu podnikateli poskytujícímu dopravní služby.

 

Garanční fond

Významným institutem, který má chránit spotřebitele před úpadkem je garanční fond. Příjmy garančního fondu jsou tvořeny z příspěvků cestovních kanceláří, přičemž výše ročního příspěvku cestovní kanceláře činí 0,1 % z roční plánované tržby cestovní kanceláře z prodeje zájezdů a jiných služeb cestovního ruchu. Nezaplacení příspěvku cestovní kanceláří může mít za následek ztrátu koncese či uložení pokuty ve výši až 1.000.000,- Kč. Pokud nastane pojistná událost a pojišťovna po ukončení šetření pojistné události zjistí, že finanční částka na úhrady zákazníkům překročí sjednaný limit pojistného plnění, garanční fond zašle pojišťovně částku přesahující limit pojistného plnění, na které mají zákazníci nárok. Po obdržení platby pojišťovna vyplatí zákazníkům jejich zákonné nároky. Pro případ úpadku jsou přitom pojišťovny povinny uhradit 100 % nároků zákazníka. Neplatí už tedy, že by nároky zákazníků byly limitované výší sjednaného pojistného plnění. Na okraj poznamenáváme, že taková zákonná úprava byla v rozporu s evropským právem.

 

Rozšíření informační povinnosti pořadatele zájezdu, právo zrušit zájezd při mimořádných okolnostech

Novela mění i občanský zákoník, a to zejména rozšířením notifikační povinnosti pořadatele zájezdu dle ust. § 2528 občanského zákoníku. Je přitom třeba chovat v patrnosti, že v případě, kdy zákazník neobdrží řádné potvrzení zájezdu, kde jsou mu notifikovány všechny skutečnosti dle předmětného ustanovení, jedná se o porušení povinnosti pořadatele, pro které má zákazník právo odstoupit od smlouvy, aniž by hradil sjednané odstupné. Notifikační povinnost platí i pro spojené cestovní služby, kdy zákazník musí být především upozorněn, že se nejedná o zájezd, tedy že se ve smluvním vztahu nebude zákazník chráněn zákonem jako u smlouvy u zájezdu.

Zákazník má rovněž právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v destinaci nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na zájezd. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

 

Autor: Hana Suchomelová
Publikováno: 31. července 2018