Přemnožení černé zvěře – tedy divokých prasat, jelenů, daňků či muflonů, je častým problémem posledních let. V souvislosti s tímto přemnožením jsou stále častější škody působené touto zvěří na vysázených porostech, zemědělských plodinách či půdách. V tomto článku bychom se chtěli věnovat právě problematice takto vzniklých škod a jejich případnému vymáhání.
Právní úprava uplatňování a vymáhání škod způsobené volně žijícími druhy živočichů, které sice lze obhospodařovat lovem, avšak i přesto dochází ke způsobování škod v důsledku jejich výskytu – například daněk skvrnitý, jelen evropský, prase divoké či srnec obecný) je zakotvena v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Vyjma postupů pro uplatnění a vymáhání způsobené škody tento zákon upravuje také například pravidla chovu a zušlechťování zvěře, oprávnění myslivecké stráže, tvorbu a využití honiteb, fungování honebních společenstev či podmínky pro lov zvěře a dozor v oblasti myslivosti, kdy však komplexní zpracování těchto témat není cílem tohoto článku. V případě volně žijících živočichů, které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nebo jsou chráněnými živočichy dle zvláštních právních předpisů, jako například bobři evropští, medvědi hnědí či vlci euroasijští a dalších vybraných živočichů je k náhradě škody povinován stát, a to dle speciálního zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.
Odpovědnost uživatelů honitby
Aby vůbec mohlo být pochopeno, jaké škody a kým jsou v rámci zákona o myslivosti hrazeny, musíme se nejprve zabývat obecnými pojmy užívanými tímto zákonem. Obecně se hradí škoda, která je způsobená zvěří v honitbě na honebních pozemcích nebo na dosud nesklizených polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech. Povinnou osobou k náhradě takové škody je uživatel honitby.
Zákon vymezuje honební pozemky pomocí tzv. negativní definice, kdy honebními pozemky rozumí všechny pozemky které nejsou nehonební (tedy veškeré pozemky, vyjma pozemků uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále vyjma pozemků zastavěných, sadů, zahrad a školek řádně ohrazených, oplocených pozemků sloužících k farmovému chovu zvěře, obvodu dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejného a neveřejného pohřebiště a dále vyjma pozemků, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti).
Honitbou pak zákon rozumí soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti podle zákona o myslivosti.
Málokdo si to patrně uvědomuje, ale honebními pozemky (tedy pozemky využívány k myslivosti) jsou tak dle výše uvedených definic téměř všechny pozemky – lesy, louky, pole, jiné zemědělské pozemky, atd., to vše bez ohledu na vlastnictví těchto pozemků, jakož i souhlas vlastníků pozemků s jejich zařazením mezi honební pozemky či součást konkrétní honitby.
Skutečnost, že je konkrétní pozemek vymezen jako součást některé honitby (a tedy využíván i k právu myslivosti uživatelem honitby), je obtížně zjistitelná (neexistuje žádná veřejně přístupná evidence pozemků náležejících pod konkrétní honitbu, informaci však na žádost podá obecní úřad obce s rozšířenou působností, do jejíhož správního území dané pozemky spadají) a často takovou informací nedisponuje ani vlastník daných pozemků. Vlastník pozemků náležících do honitby často ani neví, že je členem honebního společenstva (stává se jím automaticky například na základě nabytí vlastnického práva k honebním pozemků, pokud takové pozemky nabyl od člena honebního společenství).
Tak, jako nejsou veřejné informace o tom, zda je konkrétní pozemek honebním, případně zda je součástí honitby (a které), nejsou veřejné ani informace o držitelích dané honitby (komu byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána), jakož ani o tom, kdo je jejím uživatelem (komu držitel honitby tuto honitbu případně pronajal)
Uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří u uživatele honitby
Nárok na náhradu škody zákon o myslivosti omezuje zejména co do doby jeho úspěšného uplatnění. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, a b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období.
Současně s uplatněním nároku na náhradu škody je poškozený povinen vyčíslit výši způsobené škody. Na polních a lesních plodinách, u nichž lze škodu vyčíslit teprve až v době sklizně, je poškozený povinen ji vyčíslit do 15 dnů po provedené sklizni.
Marné uplynutí výše uvedených lhůt zákon spojuje s prekluzí, tedy zánikem práva pozdějšího uplatnění nároku na náhradu škody.
V praxi je tak poškozený (typicky vlastník daného pozemku) povinen poté, co zjistí, že mu jeho pozemek (druh orná půda) zryla divoká prasata, povinen ve velmi krátké lhůtě 20 dní zjistit, u kterého subjektu má nárok na náhradu škody uplatnit (kdo je konkrétním uživatelem honitby – upozorňujeme, že toto se může každé období s ohledem na uzavřené nájemní smlouvy měnit), přezkoumatelným způsobem vyčíslit jemu vzniklou škodu a současně adresovat své uplatnění příslušnému uživateli. To vše s tím, že jelikož se jedná o lhůtu hmotněprávní a nikoliv procesněprávní, je nutné ve lhůtě 20 dnů dopis s uplatněním nároku nejen odeslat, ale i příslušnému uživateli honitby doručit.
Nad rámec výše uvedeného upozorňujeme, že lhůta 20 dnů počíná běžet okamžikem vzniku škody, nikoliv okamžikem, kdy se vlastník pozemku o způsobené škodě dozví. Na vlastníka je tak v praxi kladena povinnost prakticky každý den obcházet své často značně rozsáhlé pozemky a zjišťovat, zda nedošlo ke vzniku škody na těchto pozemcích tak, aby je mohl řádně a včasně uplatnit.
Pokud se Vám výše uvedené povinnosti zdají býti příliš přísné a lhůta k včasnému uplatnění nároku příliš krátká, pak bychom Vás na tomto místě chtěli dále upozornit na problematiku vyčíslení výše způsobené škody. K ocenění způsobené škody je bezpochyby nutné určit skutečný rozsah škody a plochu, na které byla škoda zvěří způsobena a současně stanovit, jaké plodiny či povrchy byly poškozeny. Takové vyčíslení je pro laika značně problematické, a přesné vyčíslení pro následnou přezkoumatelnost určení výše požadované náhrady soudem, prakticky nereálné. I z těchto důvodů odborné materiály (například Metodická příručka Ministerstva zemědělství[1]) doporučují vyčíslením výše škody pověřit soudního znalce z příslušného oboru, případně odborného pracovníka z oboru, specializovaného vzniklou škodu odborně posoudit. Ačkoliv zákon umožňuje v některých případech vyčíslit škodu dodatečně (konkrétně tam, kde vznikla škoda na polních plodinách nebo zemědělských porostech a nelze ji vyčíslit škodu v době sklizně), lze dovodit, že v ostatních případech (tedy škody vzniklé nikoliv na polních plodinách nebo zemědělských porostech) je nutné škodu vyčíslit současně s jejím uplatněním u uživatele honitby.
Pokud by se vlastník pozemku, na kterém byla škoda způsobena, rozhodl vyčíslit škodu bez vypracování znaleckého posudku či jejího ocenění specializovaným odborníkem, doporučujeme s ohledem na přezkoumatelnost způsobené škody dostatečně zachytit stav poškozených pozemků – zejména pořízením fotografií ze kterých bude zřejmé datum jejich pořízení, rozsah poškození (detaily poškozené půdy a plodin, umožňující seznat velikost poškozené plochy a míru poškození), původce poškození (např. pomocí otisku stop). Současně je vhodné zachytit rozsah poškození a výši způsobené škody dalšímu důkazními prostředky, minimálně pomocí přivolaných svědků. Výše škody by měla být vyčíslena a ohodnocena přezkoumatelným způsobem – zde doporučujeme postupovat podle výše zmíněné Metodické příručky Ministerstva zemědělství, která obsahuje doporučené postupy při oceňování výše škody.
Při výpočtu výše způsobené škody je dále nutno přihlédnout k ust. § 54 zákona o myslivosti, který vyjímá některou způsobenou škodu z působnosti zákona (resp. zakotvuje, že taková škoda se nehradí). Z tohoto důvodu se nehradí škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Nehradí se rovněž škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše.
Současně platí, že popsaná koncepce zakotvená v ust. § 53 zákona o myslivosti vychází z toho, že škodám je povinen bránit nejenom uživatel honitby, ale též vlastník (resp. nájemce) honebního pozemku (bez toho aniž by byla zvěř zraňována), přičemž tato povinnost může být mezi ně vhodným způsobem rozdělena (například tak, že vlastník pozemek oplotí, zatímco uživatel s jeho souhlasem postaví na daném pozemku myslivecká zařízení (např. posed), jehož pomocí lze zvěř lovit. Podíl na přiměřených opatřeních k předcházení škodám se následně projeví i na následné poměrné odpovědnosti obou subjektů.
Ukládá-li § 53 zákona č. 449/2001 Sb. vlastníku, popřípadě nájemci honebního pozemku, povinnost činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří (jde v podstatě o specificky pojatou prevenční povinnost), nelze bez dalšího vyloučit, že přiměřená opatření mohou spočívat i v obecné volbě vhodných pěstebních postupů na jím obhospodařovaných polnostech, potažmo volbě plochy osázené tou kterou plodinou.
„Posouzení přiměřenosti opatření se vždy bude odvíjet od konkrétních okolností případu, a to jak na straně dotčeného vlastníka (např. významu dané plodiny, dosažitelných adekvátních technických opatření, jejich faktické proveditelnosti, efektivity a nákladnosti, respektive ekonomické únosnosti), tak i geograficky a biologicky daných podmínek (zejména povaha lokality, její význam pro zvěř a s tím spjatá očekávatelná rizika), aniž by však současně měla být přiměřenost opatření koncipována natolik extenzivně, že by modifikovala či dokonce potlačovala přísnou objektivní odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří, jež je pojímána jako odpovědnost absolutní, bez liberačních důvodů. Zákonné pojetí objektivní odpovědnosti uživatele honitby za škodu způsobenou zvěří (včetně zákonem daného uzavřeného výčtu škod, které se takto nehradí) si naopak v obecné rovině nepochybně žádá restriktivní pojetí přiměřenosti opatření. Je nutné vzít do úvahy například i rozsah škod způsobených v minulých letech, procento účinnosti daného opatření podle výzkumných poznatků, náklady a pracovní možnosti, dosavadní zkušenosti s migracemi zvěře apod.„
(rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3171/2021, ze dne 15. 6. 2022)
Vymáhání náhrady způsobené škody u soudu
Zákon o myslivosti jednoznačně upřednostňuje situaci, kdy se vlastník (poškozený) a uživatel honitby na náhradě škody dohodnou. Až v případě, že uživatel honitby nenahradí způsobenou škodu ani do 60 dnů ode dne, kdy poškozený svůj nárok na náhradu uplatnil a vyčíslil, resp. pokud ve stejné době neuzavře uživatel honitby s poškozeným písemnou dohodu o způsobu náhrady škody, může poškozený svůj nárok uplatnit u soudu, a to ve lhůtě 3 měsíců. Neuplatní-li poškozený svůj nárok na náhradu škody ve lhůtě dle věty předchozí, jeho nárok na náhradu škody zaniká.
S ohledem na skutečnost, že škoda se nahrazuje především uvedením do původního stavu, případně v penězích, je samozřejmě možné domáhat se vůči uživateli honitby toho, aby byla škoda odstraněna obnovením původního stavu pozemku (k čemuž může být uživatel honitby přístupnější).
Závěr
Ačkoliv je dle naší právní praxe, jakož i soukromých zkušeností, způsobování škody zvěří na pozemcích či plodinách soukromých osob poměrně častou záležitostí, je vymáhání škody způsobené zvěří poměrně složitou záležitostí, a to jak s ohledem na krátké lhůty pro uplatnění, tak i pro přísné předpoklady pro možnost škodu úspěšně uplatnit. V případě Vašeho zájmu o právní pomoc ve výše zmíněné oblasti nás neváhejte kontaktovat.
za MACH LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
Mgr. Miroslava Vránová
[1] Dostupné např. zde: http://eagri.cz/public/web/file/299764/_299450_478726_Metodicka_prirucka___skody.pdf