Konec srpna 2024 přinesl poněkud ojedinělý nález letecké pumy v areálu chemického závodu v Záluží na Mostecku. Samotnému zneškodnění pumy předcházely rozsáhlé přípravy složek integrovaného záchranného systému, kdy součástí těchto příprav bylo i přijetí dílčích opatření v rámci celkové organizace záchranných a likvidačních prací v místě zásahu v souladu se zákonem
č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „ZIZS“). Navzdory uvedenému však dle sdělení Policie České republiky při odpalu pumy došlo ke škodám na majetku, byť značně minimalizovaným[1]. Právě otázce náhrady škody vzniklé realizací opatření při mimořádných událostech dle ZIZS se věnuje tento článek.
Záchrannými a likvidačními pracemi v místě zásahu se dle ZIZS rozumí jednak činnosti směřující k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin, jednak činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Odpovědným za činnost a řízení jednotek na místě zásahu je velitel zásahu, kterým je zpravidla velitel jednotky požární ochrany či příslušný funkcionář hasičského záchranného sboru s právem přednostního velení.[2]
Právě velitel zásahu disponuje v rámci koordinace a řízení záchranných a likvidačních prací v místě nasazení integrovaného záchranného systému širokým rozsahem oprávnění. Mezi ta, jež se nejvíce dotýkají osobní sféry fyzických či právnických osob a mají tak schopnost způsobit těmto osobám škodu, patří mj. oprávnění zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu, případně osoby z místa zásahu vykázat, oprávnění nařídit evakuaci osob, bezodkladné provádění nebo odstraňování staveb či terénních úprav za účelem zmírnění nebo odvrácení rizik vzniklých mimořádnou událostí, a oprávnění vyzvat právnické osoby nebo fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci, popřípadě oprávnění stanovit i jiná dočasná omezení k ochraně života, zdraví, majetku a životního prostředí.
Některá z uvedených opatření zásadním způsobem omezují vlastnické či užívací právo dotčených osob, čímž v souladu s Listinou základních práv a svobod[3] dotčeným osobám vzniká nárok na náhradu. Uvedený znak materiálního právního státu pochopitelně reflektuje i ZIZS, jenž přiznává peněžní náhradu fyzickým či právnickým osobám právě za zmíněné omezení, případně za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, a to podle úpravy obsažené v občanském zákoníku. Nárok na poskytnutí uvedené náhrady však vzniká již samotnou existencí omezení vlastnického či užívacího práva, kdy dotčená osoba nemusí splňovat žádné další podmínky, ačkoliv ne každé omezení vlastnického,
resp. užívacího, práva automaticky vede k tomu, že vlastníkovi musí být přiznána náhrada za omezení jeho vlastnického práva[4]. Nejedná se tedy o nárok spadající do režimu náhrady škody. Ačkoliv ZIZS explicitně stanovuje, že peněžní náhradu poskytuje krajský úřad, v jehož územním obvodu byla pomoc poskytována, a nikterak nespecifikuje správní úřad, jenž by měl poskytnout náhradu osobám omezeným na jejich vlastnickém či užívacím právu, lze mít analogicky za to, že v daném případě bude příslušný krajský úřad, v jehož územním obvodu se mimořádná událost vyskytla.
Splatnost peněžní náhrady nastává po uplynutí 6 měsíců ode dne ukončení záchranných či likvidačních prací. Nutno zdůraznit, že splatností právo na poskytnutí náhrady nikterak nezaniká, naopak stát se dostává do prodlení s plněním své povinnosti. Výše peněžní náhrady se bude v souladu se shora uvedeným řídit dle občanského zákoníku, jenž stanovuje, že za omezení vlastnického práva náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen, přičemž stanovení přiměřené náhrady za omezení vlastnického práva není otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní[5]. V praxi toto znamená, že výše náhrady má být stanovena úvahou soudu, který zhodnotí veškeré okolnosti případu. Lze však v souladu s odborníky doporučit dotčenému subjektu, aby se na peněžní náhradě, tvořenou např. součtem obvyklé částky za použití stejného obdobného prostředku a vzniklých nákladů, pokusil s povinným správním úřadem nejprve domluvit.
Kromě náhrady za omezení vlastnického či užívacího práva, resp. za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, náleží dotčeným osobám i náhrada škody ve formě peněžní náhrady vzniklé v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi, případně cvičeními. Byť by se z dikce ZIZS mohlo zdát, že je nahrazována „pouze“ škoda, tj. dle terminologie občanského zákoníku pouze újma na jmění (jež je předmětem tohoto článku), vztahuje se institut náhrady škody v režimu ZIZS i na újmu nemajetkovou (označovanou poněkud zmatečně jako škoda na zdraví). Při poskytování náhrady za věcnou škodu se postupuje dle občanského zákoníku.
Nárok osoby dotčené na svých právech vůči státu vznikne za splnění současným naplněním těchto podmínek: realizace opatření dle ZIZS, vznik škody a příčinná souvislost mezi předmětným opatřením a vznikem škody. Jedná se tedy o odpovědnost objektivní, která státu vzniká bez ohledu na zavinění, přičemž k jejímu založení není nezbytné nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup moci veřejné.
Svůj nárok na náhradu škody musí dotčená osoba písemně uplatnit vůči státu prostřednictvím krajského úřadu, v jehož obvodu škoda vznikla, a to do 6 měsíců od doby, kdy se dotčený subjekt o škodě dozvěděl, nejdéle však do 5 let od vzniku škody. Podání vůči krajskému úřadu je nezbytné řádně odůvodnit, tj. kromě standardních záležitostí podání rovněž uvést příčiny vzniku nároku na náhradu škody, vyčíslit skutečnou výši škody (tvořenou skutečnou škodou a ušlým ziskem[6]), jakožto i vysvětlit, v čem je spatřována příčinná souvislost mezi opatřením dle ZIZS a samotnou škodou. Za stát ve věcech náhrady škody dle ZIZS vystupuje Ministerstvo vnitra.
S ohledem na shora uvedené lze tedy shrnout, že fyzické a právnické osoby, do jejichž práv (zejména vlastnického, resp. užívacího) bylo zasaženo na základě opatření přijatého v režimu ZIZS v důsledku výskytu mimořádné události, se mohou vůči státu prostřednictvím příslušného krajského úřadu domáhat nejen náhrady za omezení vlastnického práva, případně za poskytnutí věcné a osobní pomoci, v souladu s Listinou základních práv a svobod, nýbrž i náhrady škody, sestávající ze skutečné škody (např. marně vynaložené náklady, mzdové povinnosti apod.) a ušlého zisku, jako takové.
Autor: Mgr. Nela Mašková
[1] Dostupné zde: https://www.policie.cz/clanek/ojedinely-nalez-munice.aspx.
[2] Blíže vymezeno ve vyhlášce č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany.
[3] Zakotveno v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
[4] Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.03.2016, sp. zn. 22 Cdo 1022/2014.
[5] Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 02. 01. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3012/2012.
[6] Dle ust. § 2952 občanského zákoníku.