Většina z nás má ve svém širším rodinném kruhu a mezi blízkými osobami někoho, kdo má ve svém vlastnictví pozemek typu pole, louky nebo části lesa. Nicméně málokdo tyto pozemky v rámci svého vlastnického práva osobně využívá. Povětšinou jsou tyto pozemky předmětem pachtu se zemědělcem nebo zemědělským družstvem, kteří na nich hospodaří a platí vlastníkovi pachtovné, což představuje jeden z příjmů z těchto pozemků. Vlastníci těchto pozemků však zřídkakdy ví, že každý pozemek, který splňuje definici tzv. honebního pozemku, je na základě zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMS“), součástí určité honitby, přičemž každému vlastníku, jehož pozemek je součástí honitby, náleží za toto přičlenění pozemku k honitbě náhrada. Právě o problematice náhrady za přičlenění pozemku k honitbě pojednává tento článek.
Jednou ze základních zásad ZoMS a honebního práva je, že každý honební pozemek musí být součástí honitby.[1]
ZoMS přitom definuje honební pozemek negativně, když stanoví, že honebními pozemky jsou všechny pozemky, které nejsou definovány jako nehonební.[2] Nehonebními pozemky pak jsou pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud se nejedná o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky, řádně ohrazené a oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, veřejná a neveřejná pohřebiště a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím příslušného orgánu státní správy.[3] Jak vyplývá z uvedené definice, pozemky s charakterem pole, lesa či louky budou zpravidla považovány za honební pozemky.
Za honitbu ZoMS považuje soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků, vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž je možné provádět právo myslivosti.[4]Honitba tedy vzniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, vydaným na návrh vlastníka honebních pozemků či honebního společenstva[5], a to za současného splnění všech podmínek předpokládaných ZoMS.
Pokud konkrétní osoba tedy sama nesplňuje podmínky pro to, aby byly její pozemky samy o sobě uznány za honitbu, existují v zásadě dvě varianty, jak by se konkrétní pozemek mohl stát součástí honitby, a to:
- Pozemek byl k honitbě přičleněn po dohodě s navrhovatelem uznání honitby nebo toto přičlenění provedl sám příslušný orgán státní správy z vlastního podnětu bez souhlasu vlastníka pozemku.[6]
- Vlastník pozemku je členem tzv. honebního společenstva a na základě tohoto členství se stal pozemek součástí honitby, případně byl členem honebního společenstva předchozí vlastník pozemku a pozemek zůstal v honitbě z tohoto titulu.[7]
Bez ohledu na důvody, na základě kterých se pozemek stal součástí honitby, náleží vlastníku pozemku náhrada za přičlenění pozemku k honitbě, případně odměna určená stanovami honebního společenstva.
Pro řádné vyčíslení satisfakce vlastníku, jehož pozemek byl přičleněn, je určující, zda je vlastník pozemku členem honebního společenstva či nikoliv, a zda byl pozemek přičleněn k vlastní honitbě nebo ke společenství honitby orgánem státní správy.
Přičlenění pozemku na základě rozhodnutí orgánu státní správy
Cílem náhrady za přičlenění pozemku k honitbě, poskytované vlastníku pozemku, je v souladu se ZoMS kompenzace za omezení vlastnického práva vlastníka, který přičlenění svého pozemku k honitbě musí i přes svůj případný nesouhlas strpět.[8]
Povinnost poskytnutí náhrady dotčeným vlastníkům plyne konkrétně z ustanovení § 30 odst. 2 ZoMS, které stanoví, že:
(2) Vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Náhrada je splatná do 31. března běžného roku zpětně. Náhrada však nenáleží, pokud honební pozemky byly přičleněny ke společenstevní honitbě a jejich vlastník se stal členem honebního společenstva.“
Jinými slovy uvedené ustanovení ZoMS stanovuje, že každý vlastník, jehož pozemek byl přičleněn k honitbě, má nárok na náhradu, jež se hradí ročně, a to vždy ke dni 31. března za předcházející rok.
Ustanovení ZoMS předpokládá dohodu vlastníka pozemku a držitele honitby o výši náhrady, když k této dohodě může dojít ještě před uznáním honitby orgánem státní správy v rámci dohody vlastníka pozemku a navrhovatele uznání honitby (následného držitele honitby). Pokud k takové dohodě nedošlo před uznáním honitby, nic nebrání tomu, aby se o výši náhrady dohodl držitel honitby a vlastník pozemku i následně poté, co je pozemek k honitbě přičleněn.
Náhradu lze po držiteli honitby požadovat i zpětně[9], nicméně zde je třeba počítat s rizikem promlčení, neboť se jedná o soukromoprávní nárok vlastníka honebního pozemku, který se promlčuje stejně jako ostatní soukromoprávní nároky za 3 roky od jeho vzniku.
V případě, že se držitel honitby s vlastníkem pozemku nedohodne na výši náhrady, zákonné ustanovení obligatorně stanoví, že výši náhrady určí orgán státní správy myslivosti, jehož rozhodnutí je poté případně napadnutelné v občanskoprávním řízení podle části 5. zákona
č. 99/1963 občanský soudní řád, ve znění platných předpisů.
Po právní stránce je v tomto směru nejzajímavější otázkou právě určování výše náhrady vlastníku pozemku, na kterou není přesná metodika, když, jak uvádí Sova, určení výše náhrady vlastníkovi honebního pozemku za jejich přičlenění k honitbě je v praxi správních i soudních orgánů dosti problematické a rozporuplné.[10]
Nicméně faktem zůstává, že navzdory komplikovanosti vyčíslení konkrétní výše náhrady za přičlenění svého pozemku k honitbě má každý na náhradu nárok, pokud se nestal členem honebního společenstva.
Přičlenění pozemku v rámci členství v honebním společenstvu
Honební společenstvo je specifická právnická osoba, kterou je možné založit výhradně na základě ustanovení ZoMS. K založení honebního společenstva jsou potřeba alespoň dva vlastníci honebních pozemku starší 18 let[11], nicméně je zjevné, že smyslem a účelem této právnické osoby je sdružovat po většinou několik vlastníků honebních pozemku, a tak se v praxi bude jednat řádově o desítky, někdy i stovky členů honebního společenstva.
Členem honebního společenstva se vlastník honebního pozemku může stát přistoupením při jeho vzniku, tím, že projeví souhlas s jeho vznikem[12], případně tak může učinit do 30 dnů od doručení rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o přičlenění pozemku do společenství honitby.[13]
Poslední možností, jak se stát členem honebního společenstva, je koupě pozemku od osoby, která členem honebního společenstva byla. Následně, pokud nevyjádří nový vlastník pozemku svou vůli nebýt členem honebního společenstva do 30 dnů od dne vzniku vlastnického práva novému vlastníkovi honebního pozemku, stává se nový vlastník členem honebního společenstva.[14]
Paradoxem vzniku členství tímto způsobem je skutečnost, že se nový vlastník pozemku o svém členství nemusí ani dozvědět, pakliže jej původní vlastník pozemku o existenci členství nevyrozuměl, čímž může nastat situace, že se nový vlastník stane automaticky členem právnické osoby, a to zcela nevědomě.
V praxi je tedy celkem snadno představitelné, že jsou osoby, které o svém případném členství v honebním společenstvu nikterak netuší. Této nešťastné situaci nahrává také fakt, že o konání valné hromady, která se musí konat jednou ročně, mohou být členové honebního společenstva vyrozuměni různě, neboť způsob vyrozumění určuje právě valná hromada.[15] Lze se tak setkat s tím, že jsou o valné hromadě členové honebního společenstva vyrozumíváni skrze pozvánku vyvěšenou na úřední desce obecního úřadu obce, v jejímž katastru se honební společenstvo nachází, nebo vyvěšením na internetových stránkách honebního společenstva.[16]
Honební společenstvo jako právnická osoba poté má příjmy z pronájmu honitby či z výkonu práva myslivosti v honitbě, přičemž záleží na úpravě stanov, zda jednotlivým členům náleží podíl na zisku z příjmů honebního společenstva či nikoliv.[17]
ZoMS v tomto směru pouze upravuje to, že každý, kdo se rozhodne z honebního společenstva vystoupit nebo jeho členství zaniklo, má nárok na vypořádací podíl.[18]
Závěr
Ať už je vlastník honebního pozemku členem honebního společenstva nebo není, a zároveň mu patří honební pozemky, které byly k honitbě přičleněny, měl by dostávat náhradu za to, že jeho pozemek je součástí honitby. V případě, že je členem honebního společenstva, měla by mu náležet odměna dle stanov tohoto společenstva, v opačném případě náleží vlastníkovi náhrada ve výši buď dohodnuté s držitelem honitby, případně určené orgánem státní správy myslivosti.
V případě, že byste měli zájem o vymožení náhrady po držiteli honitby, odměny dle stanov honebního společenstva nebo byste chtěli zjistit, zda nejste náhodou členy honebního společenstva, případně byste chtěli z honebního společenstva vystoupit, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář MACH LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
Autor: Mgr. Dominik Horák, MACH LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
K problematice škody způsobené zvěří si také přečtěte:
Myslivost: uplatňování nároku na náhradu škody způsobené zvěří
[1] PETR, Bohuslav. Zákon o myslivosti: komentář. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-781-2, s. 67 a násl.
[2] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. f).
[3] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. e).
[4] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 2 písm. i).
[5] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 18 odst. 2. a 3.
[6] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 18 odst. 4.
[7] Závěr, že v případě vystoupení z honebního společenstva zůstává pozemek vystoupivšího vlastníka pozemku součástí honitby, plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06, bod 34.
[8] . SOVA, Aleš. Náhrada za přičlenění honebního pozemku k myslivecké honitbě. Právní rozhledy, 2020, č. 23-24, s. 827-833.
[9] SOVA, Aleš. Náhrada za přičlenění honebního pozemku k myslivecké honitbě. Právní rozhledy, 2020, č. 23-24, s. 827-833.
[10] Tamtéž.
[11] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 19.
[12] Tamtéž odst. 5 písm. c).
[13] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 26 odst. 6.
[14] Tamtéž odst. 1.
[15] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 22 odst. 1, 2.
[16] PETR, Bohuslav. Zákon o myslivosti: komentář. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-781-2, s. 90 a násl.
[17] Tamtéž s. 112-114.
[18] Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 26 odst. 4.