O rostoucí popularitě fotovoltaických elektráren, respektive o možnostech komunitního sdílení a obdobných využití takto vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů jsme již informovali v předchozím článku.[1] Na tuto tématiku pak navazujeme dalším článkem, k jehož sepisu nás inspirovalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 9 As 45/2023-28) a v něm vyjádřené závěry, z nichž vyplývá, že stavební záměr spočívající v instalaci fotovoltaických zařízení může být prováděn ve veřejném zájmu, a tedy může v odůvodnitelných případech převážit nad jiným veřejným zájmem.
Stručná geneze řešeného případu
Vlastník rodinného domu nacházejícího se ve vesnické památkové zóně na této nemovitosti zamýšlel umístit 14 kusů fotovoltaických panelů (dále jen „Vlastník“). Každý vlastník nemovitosti nacházející se v památkové zóně je v souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové zóně povinen si ke svým záměrům týkajícím se této nemovitosti vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Vlastník tak učinil, když inicioval řízení o jeho záměru u Magistrátu města Plzně, který však prostřednictvím svého odboru památkové péče vydal závazné stanovisko, v němž označil umístění fotovoltaických zařízení na domě v památkové zóně za nepřípustné.
Proti vydanému závaznému stanovisku se Vlastník odvolal ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje (dále jen „Krajský úřad“), který však odvolání zamítl.
Vlastník se tedy u Krajského soudu v Plzni (dále jen „Krajský soud“) bránil žalobou na zrušení rozhodnutí o odvolání. Krajský soud žalobě vyhověl, když rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu k dalšímu řízení.
Krajský úřad však reagoval podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu. Kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 22. 4. 2024, č. j. 9 As 45/2023-28 zamítl.
Instalace fotovoltaických zařízení ve veřejném zájmu
Pozornost při psaní tohoto příspěvku je věnována právě rozhodnutí Krajského soudu, resp. závěrům v něm uvedeným, a to s odkazem na předcházející judikaturu v této problematice. Nejvyšší správní soud pak zamítl podanou kasační stížnosti, když shledal rozhodnutí Krajského soudu za správné, čímž vlastně potvrdil své předchozí závěry ohledně charakteru záměrů na instalaci fotovoltaických zařízení.
Krajský soud identifikoval jako spornou otázku skutečnost, zda existuje veřejný zájem na instalaci obnovitelných zdrojů energie v podobě fotovoltaických panelů. Vycházel pak z toho, že veřejný zájem není zákonem definován, pročež vycházel z judikaturních závěrů, že ohledně toho „co je veřejným zájmem, lze v praxi vysledovat zejména z politických a zákonodárných aktů legitimních orgánů, z politického diskursu či veřejného diskursu k nejrůznějším odborným otázkám. Ochrana životního prostředí je z tohoto pohledu v obecné rovině nepochybně veřejným zájmem. V rámci ochrany životního prostředí je za současného stavu politického a odborného diskursu považováno za žádoucí, jakkoli to může být z řady odborných (zejména ekonomických a ekologických) hledisek považováno za mimořádně sporné, podporovat výrobu elektrické energie z tzv. obnovitelných zdrojů. V současné době tedy existuje rámcová většinová politická shoda vyjádřená nejrůznějšími politickými i legislativními akty na světové, evropské i národní úrovni, že výroba energie z obnovitelných zdrojů směřuje k vyšší míře ochrany životního prostředí, a že je proto v zájmu celé společnosti, aby byly za přiměřených podmínek uskutečňovány záměry, které k ní přispívají.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, sp. zn 2 As 207/2016)
Krajský úřad tedy dle Krajského soudu pochybil, když spornou otázku posoudil nesprávně a instalaci fotovoltaických zařízení považoval za prováděnou v zájmu soukromém, pročež nepřistoupil k provedení testu proporcionality. Vzhledem k závěru, že se jedná o zájem veřejný, měl správní orgán přistoupit k testu proporcionality, když došlo ke střetu dvou právem chráněných veřejných zájmů, a to zájmu na ochraně životního prostředí a zájmu na ochraně památkového dědictví.
Krajský soud zdůraznil, že bez dalšího nelze automaticky uzavřít, který z těchto dvou posuzovaných zájmů má obecně přednost, ale k tomu je nutné právě posouzení specifik dané situace. Takové posouzení náleží příslušnému správnímu orgánu.
V dané věci přitom Krajský soud zdůraznil, že správní orgán mají při takovém posouzení zohlednit stav památkové zóny, kdy jsou v blízkosti nemovitosti Vlastníka již umístěny velkoplošné reklamní plochy a jiná (nepovolená) fotovoltaická zařízení, které se již staly součástí památkové zóny a jejich odstranění není podle mínění správních orgánů možné.
Naopak Krajský soud příkladmo uvedl, že zájem na ochraně památkového dědictví s největší pravděpodobností převýší nad přínosem jediné fotovoltaické elektrárny v památkové zóně Pražského hradu.
Závěr
Vzhledem k tomu, že instalace fotovoltaických zařízení je prováděna za účelem vyrábění elektrické energie z obnovitelných zdrojů, a tedy k ochraně životního prostředí, je takový záměr činěn ve veřejném zájmu.
Při posuzování tohoto záměru a případného zásahu do jiných veřejných zájmů je tedy nutné přistoupit k provedení testu proporcionality a poměřit, který z posuzovaných veřejným zájmů ve zkoumaném případě převažuje.
Autor: Mgr. Jindřich Kamler
[1] KOMUNITNÍ ENERGETIKA, ANEB SDÍLENÍ VYROBENÉ ENERGIE SE SOUSEDEM A JINÝMI SUBJEKTY https://www.machlegal.eu/komunitni-energetika-aneb-sdileni-vyrobene-energie-se-sousedem-a-jinymi-subjekty/