Vážení klienti,
k 1. únoru 2019 nabyla účinnosti významná novela trestního zákoníku (dále jen „novela“ nebo „novela trestního zákoníku“) a rádi bychom Vás touto cestou seznámili s nejdůležitějšími novinkami, které by Vám neměly uniknout.
Nejvýznamnějším a zároveň nejvíce kontroverzním přínosem novely je bezesporu zavedení nového trestného činu maření spravedlnosti, zařazeného do zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) pod ustanovení § 347a. Předmětný paragraf obsahuje následující dvě základní skutkové podstaty.
§ 347a
Maření spravedlnosti
(1) Kdo pro účely zahájení řízení před soudem, před mezinárodním soudním orgánem nebo trestního řízení anebo v takovém řízení předloží věcný nebo listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, o kterém ví, že je padělaný nebo pozměněný, v úmyslu, aby byl použit jako pravý, anebo padělá nebo pozmění takový důkazní prostředek v úmyslu, aby byl použit jako pravý, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Kdo sám nebo prostřednictvím jiného poskytne, nabídne nebo slíbí prospěch jinému nebo pro jiného za účelem spáchání trestného činu křivého obvinění (§ 345), křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku (§ 346) nebo křivého tlumočení (§ 347), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
Odstavce 3, 4 a 5 pak pouze zakotvují okolnosti charakterizující vyšší stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, právní terminologií označované jako „okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby“. Jedná se například o situace, kdy pachatel spáchá trestný čin jako člen organizované skupiny, nebo způsobí-li trestným činem škodu velkého rozsahu. Horní hranice trestní sazby se v takovém případě může vyšplhat až na 10 let.
Zjednodušeně řečeno, první skutková podstata trestného činu maření spravedlnosti postihuje případy, kdy osoba v řízení před soudem, mezinárodním soudem, nebo orgánem činným v trestním řízení předloží padělané nebo pozměněné důkazní prostředky a vydává je za pravé, přičemž se musí jednat o důkazy podstatné pro rozhodnutí v řízení. Druhá základní skutková podstata následně postihuje jednání osoby, která poskytne, nabídne nebo slíbí prospěch jinému (případně pro jiného), za účelem spáchání některého z trestných činů dle ustanovení § 345 až § 347 trestního zákoníku.
Podle důvodové zprávy k novele trestního zákoníku byly hlavním impulsem pro zavedení trestného činu maření spravedlnosti zejména požadavky zakotvené mezinárodním právem – zejména v čl. 23 Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 75/2013 Sb. m. s.), v čl. 70 odst. 1 písm. b) Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (vyhlášeného ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 84/2009 Sb. m. s.) a v čl. 25 Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 105/2013 Sb. m. s.).
Je důležité si uvědomit, že některé formy trestného činu maření spravedlnosti byly trestány již před přijetím novely. Skutková podstata podle ustanovení § 347a odst. 2 trestního zákoníku se částečně překrývá s organizátorstvím a návodem k trestným činům podle ustanovení § 345, § 346 a § 347 trestního zákoníku – trestný čin maření spravedlnosti tak s ohledem na zásadu akcesority účastenství v podstatě umožňuje potrestat za tyto trestné činy i jiné, doposud nepostihnutelné osoby. Naopak absolutní novinkou v českém právním řádu je trestnost předložení věcného nebo listinného důkazního prostředku, který má podstatný význam pro rozhodnutí, o kterém pachatel ví, že je padělaný nebo pozměněný. Trestný čin maření spravedlnosti by tak dle úmyslu zákonodárce měl zaplnil některé mezery v právu a komplexně upravit problematiku maření spravedlnosti tak, aby trestněprávní úprava odpovídala mezinárodním požadavkům.
Mnohem zajímavější než samotné přijetí nového trestného činu, je kritika, kterou příprava novely vyvolala. V důsledku nesouhlasných reakcí odborné veřejnosti byl například trestný čin vyřazen ze zvlášť závažných zločinů, vypuštěna byla i trestnost svádění k tomuto trestnému činu. Kritické stanovisko k novele přijala i Česká advokátní komora. Mnozí kritici se zejména obávají, že zavedením trestného činu maření spravedlnosti, dojde k podstatnému zpomalení zejména civilních soudních řízení. V případě, že civilní soud dojde k závěru, že předložený důkaz je padělaný, je jeho povinností řízení přerušit a oznámit podezření ze spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení. Následně je pro pokračování v řízení nezbytné vyčkat pravomocně skončeného trestního řízení.
Zajímavý je bezpochyby i střet nového trestného činu se zásadami uplatňovanými v trestním řízení. V trestním řízení platí zásada, že nikdo nesmí být žádným způsobem donucován k doznání. Pachatel tak od účinnosti novely sice stále může beztrestně uvádět falešná či lživá tvrzení, nesmí však již tato tvrzení podpořit padělaným či pozměněným důkazem, neboť takové jednání je nově trestné.
Nezbývá než vyčkat, zda se nový trestný čin v praxi ukáže být efektivním nástrojem postihu některých doposud nepostižitelných osob a jednání, případně zda přispěje k omezení předkládání padělaných a pozměněných listin v řízení před soudy, nebo zda dá praxe za pravdu kritikům považujícím zakotvení trestnosti maření spravedlnosti za nepotřebné, nevyhovující, a dokonce v rozporu se základními zásadami českého právního řádu.